 |
|
|
|
|
|
V polovině osmdesátých let 19. století patřil hliník mezi drahé kovy a byl vzácnější než stříbro. Celková produkce USA činila v roce 1884 pouhých 125 liber.
Jednoho dne profesor Frank Jewett z university Oberlin ve státě Ohio ukázal svým studentům chemie malý kousek hliníku a řekl, že kdo dokáže objevit hospodárný způsob, jak tento kov vyrobit, mohl by velmi zbohatnout.
Jeden z těchto studentů, který se jmenoval Charles Martin Hall, prováděl různé pokusy s minerály již od svých 12 let v malé dřevěné boudě za svým domem, kterou přeměnil na laboratoř.
Po promoci se svými pokusy v této boudě pokračoval. Zjistil, jakým způsobem lze vyrobit oxid hlinitý a upravil si svůj vlastní uhlíkový kotlík na kryolitovou lázeň. Poté do této lázně pustil elektrický proud.
Nejprve něco z historie
Výsledkem byla tuhá hmota, kterou zchladil a poté rozbil kladivem na kousky. Mezi těmito kousky pak uviděl několik malých kuliček čistého hliníku.
Byl to převratný objev. Aby jej však mohl začít realizovat, potřeboval Hall peníze. Své finanční stoupence nalezl v nedalekém Pittsburghu. Byla to skupina šesti průmyslníků vedená Alfredem E. Huntem.
Tyto podniky založily společně firmu Pittsburgh Reduction Company a postavily malou továrnu, ve které se v současné době nachází Pittsburgh's Strip District. Na Den Díkuvzdání roku 1888 vyrobil Hall a jeho první zaměstnanec Arthur Vining Davis první komerční hliník pomocí Hallovy technologie.
Kov bez odbytiště
Ingoty se brzy nahromadily, ale kde byli zákazníci? Výrobci se obávali začít využívat zcela neznámý kov. Aby jim ukázal cestu, začal Davis vyrábět z tohoto kovu první výrobky, přičemž jako první přišla na řadu hliníková čajová konvice.
Mezitím Hall stále vylepšoval své postupy a vytvářel různé slitiny. Dokázal snížit cenu hliníkového ingotu ze 4,86 USD za libru v roce 1888 na pouhých 78 centů v roce 1893.
Obchod se začal rychle rozvíjet a hliník si během krátké doby vydobyl význačné postavení ve výrobním průmyslu. Používal se na výrobu kuchyňských potřeb, fólií, elektrických drátů a kabelů, karosérií automobilů apod. Byl také použit v částech motoru letounu Kitty Hawk, se kterým poprvé vzlétli bratři Wrightové.
Čas na nový název
Do roku 1907 se společnost rozrostla tak, že již měla bauxitové doly v Arkansasu, rafinerii ve státě Illinois a tři tavírny hliníku v New Yorku a v Kanadě. Majitelé se tak rozhodli změnit její název, který by lépe vystihoval povahu společnosti. Tak vznikla Aluminium Company of America. Později, kdy se již firma začínala rozrůstat do celého světa, došlo ke změně názvu ještě jednou, a vznikla tak Alcoa Inc.
Na konci třicátých let 20. století již stála libra hliníku pouhých 20 centů a společnost napočítala více než 2 000 uživatelů svých výrobků.
Pak ale přišla druhá světová válka. Poptávka po hliníku se zdvojnásobila a výroba společnosti Alcoa rovněž tak. Většina nových kapacit byla financována federální vládou a po válce byly tyto závody prodány konkurenčním firmám.
Strategie změny
V posledních desetiletích dochází k dramatickému růstu průmyslu. Na nárůst konkurence odpověděla společnost Alcoa rozšířením své technologické základny, zdokonalením procesů, snížením nákladů, rozšířením řad svých výrobků, rozšířením trhů a celosvětové působnosti a v neposlední řadě také rozvojem celosvětové základny přírodních zdrojů.
Koncem tisíciletí pak Alcoa významně rozšířila svou celosvětovou působnost prostřednictvím vnitřního růstu, světových partnerů a významných akvizic v Evropě a USA.
Hliník se stal vhodným materiálem pro obalové materiály, pro novou generaci letecké techniky a automobilů a pro tisíce moderních výrobků, které mohou být nyní pevnější, bezpečnější, lehčí, měně energeticky náročné a lépe recyklovatelné.
Vše se mění, až na jednu věc: Od prvního dne až do dneška Alcoa stále zaujímá vedoucí postavení ve výrobě hliníku na světě.
|
|
|
|
|
|
